HR Expert

Najít si práci je dnes problém pro zdravého člověka, natož pak pro toho, kdo se pro svůj handicap potýká s komunikační bariérou. Důsledkem sluchového postižení je bariéra komunikační. Lidé s těžkým sluchovým postižením používají jiný komunikační systém, který lépe vyhovuje jejich potřebám. Z toho pak vyplývají obtíže v dorozumívání s příslušníky majoritní společnosti a se zaměstnavateli.

Obavy zaměstnavatele z „problematické komunikace“

Zaměstnavatelé nechtějí z důvodu „problematické komunikace“ zaměstnávat člověka se sluchovým postižením. Tento důvod pramení ze strachu přijmout tohoto uchazeče z důvodu komunikační bariéry, z nedůvěry v jeho schopnosti, z neinformovanosti a předsudků o lidech se sluchovým postižením. Také se na tom podílí chybějící snaha o komunikaci, neochota přizpůsobit komunikaci a malá odvaha zaměstnavatelů. Přispívá k tomu rovněž dlouhodobá tabuizace postavení lidí s postižením ve společnosti.

Zaměstnavatel má obavy přijmout osobu se sluchovým postižením, protože neví, jak se může s takovým zaměstnancem domlouvat. Co se týče možnosti pracovního uplatnění, člověk se sluchovým postižením tak bývá handicapovaný dvakrát – zdravotním stavem a společenským náhledem na sluchové postižení.

Mezi stěžejní bariéry, které brání uplatnění osoby se sluchovým postižením na trhu práce, patří nedostatek informací o tomto postižení a bariéry v komunikaci – jak správně komunikovat s uchazečem o pracovní místo nebo se sluchově postiženým zaměstnancem se sluchovým postižením . Účelem článku je seznámit zaměstnavatele se způsobem komunikace s takovýmto zaměstnancem v praxi.

Má-li majoritní společnost zájem na aktivním pracovním zapojení osob se sluchovým postižením, musí vytvořit odpovídající podmínky. Přijetí a zaměstnávání nenaruší chod firmy a nezpůsobí organizační obtíže. Odpovídající podmínky spočívají zejména v zabezpečení a zajištění optimální a funkční komunikace mezi zmíněným pracovníkem a jeho kolegy, spolupracovníky, nadřízenými.

Šance přístupu k zaměstnání pro osobu se zdravotním postižením, vysokoškolsky vzdělanou, která nemůže pouze brát telefon, protože ho neslyší, naráží na bariéry u zaměstnavatelů. Zašle-li uchazeč se sluchovým postižením životopis, kde uvede pouze emailový kontakt, zaměstnavatelé pak chtějí, aby jim sdělil i telefonický kontakt. Zaměstnavateli bývá divné, že uchazeč neuvedl telefon. V případě zjištění pravého důvodu, většinou dotyčného na pohovor ani nepozve.

Mýty a předsudky

O lidech se sluchovým postižením panují mýty a předsudky. Existuje omyl, že všichni lidé, kteří neslyší, používají pouze znakový jazyk. Je to stejné, jako když prohlásíme o většině slyšících Čechů, že umějí automaticky pouze korejštinu.

Setkáváme se s lidmi, kteří jsou ohluchlí (ztráta sluchu až po rozvinutí mluvené řeči), nedoslýchaví (různorodá skupina – lehká, střední, těžká nedoslýchavost) a Neslyšící (osoby, které se narodily neslyšící nebo ztratily sluch před rozvojem řeči, komunikují znakovým jazykem a čeština je pro ně cizí jazyk).

Ostatní lidé se sluchovým postižením mluví a odezírají. Jako způsob komunikace se využívá také v hojné míře psaní. Ohluchlý člověk je obeznámený s češtinou, preferuje domluvu v psané podobě (ne znakovým jazykem) a necítí se být příslušníkem jazykové a kulturní menšiny (tj. menšiny Neslyšících) jako ti, kteří znakový jazyk používají k domluvě od narození, a vyjadřují tak příslušnost k této skupině také používáním velkého písmene N.

Faktory komunikace

Jedním ze způsobů ústní komunikace je odezírání, které je však náročné a vyčerpávající. Lze odezírat jen několik hlásek, zbytek si musí odezírající člověk domyslet.

Významným faktorem komunikace je zde mluvčí a jeho vlastnosti. Způsob, jakým mluví, má vliv na to, jak (ne)snadno bude odezírající člověk rozumět. Mezi vlivy mluvčího (každý mluví jinak) patří:

Při odezírání ve skupině (není vizuální kontakt s mluvčím) musí člověk nejdříve zjistit, kdo při střídání mluvčích právě mluví, čímž ztrácí souvislost řečeného.

Odezírání závisí také na vnějších faktorech, což jsou vlivy prostředí. Tmavé okolí, nedostatek světla, šero způsobují, že na tvář a rty mluvčího není vidět. Ostré osvětlení způsobuje velký kontrast a brzkou únavu očí u odezírajícího člověka. Rozhoduje i vzdálenost – příliš velká (nelze vidět na tvář) i příliš blízká (nelze zaostřit zrak na tvář mluvčího).

Ústní komunikace

Při ústní komunikaci s člověkem se sluchovým postižením vypneme všechny zdroje hluku (např. zavřeme okna, protože do místnosti se přenáší i ruch z ulice). Neoslovujeme člověka zezadu ani ze strany. Upozorníme ho, že začínáme mluvit, a počkáme, až se podívá. Udržujeme oční kontakt. Odezírající člověk musí dobře vidět na tvář mluvčího a na pohyby rtů. Nabídneme při sezení pozici na odezírání – ta je přímo proti mluvčímu. Tvář mluvčího musí být osvětlena, ale ne přesvětlena ani na ni nesmí dopadat stín. Také ten, kdo odezírá, nesmí být oslněn světlem. Hlavy mluvčího a odezírajícího musí být ve stejné úrovni, rty mluvčího musí být ve výši zrakové roviny odezírajícího člověka. Dodržujeme vhodnou vzdálenost (cca 0,5–4 m).

Při mluvení nechodíme sem a tam. Mluvíme přirozenou intonací, přeměřenou hlasitostí, zřetelně artikulujeme. Nezvyšujeme hlas a neměníme rytmus řeči. Hovoříme uvolněně v celých větách, bez svalového napětí, nepřeháníme pohyby rtů ani nekřičíme. Mluvíme výrazněji a trochu pomaleji než obvykle, ale ne zase příliš pomalu, neslabikujeme.

Mluvíme v kratších větách. Vyhýbáme se slovní vatě a cizím slovům. Vždy po vyslovení několika na sebe logicky navazujících slov uděláme pauzu (tam kde obvykle ve větách děláme čárky, tečky, spojky). Snažíme se nemluvit dlouho – dáme při jednání oddechový čas.

Musíme být stále otočeni tváří k odezírajícímu člověku. Pro snazší odezírání mu oznámíme téma, o jakém budeme hovořit. Nepřeskakujeme z jednoho tématu na druhé nečekaně, změnu tématu oznámíme vždy předem. Ukazujeme-li na něco, počkáme, až se odezírající člověk podívá, a pak opět začneme mluvit – nemluvíme současně a zároveň neukazujeme na papíře. Pamatujme, že není možné, aby člověk četl a zároveň odezíral.

Slova, která nemůže odezírající člověk odezřít, napíšeme na papír, pomůžeme si slovem podobného významu nebo raději řekneme větu v několika různých obměnách a bez nervozity. Doplníme ji o další podrobnosti nebo změníme její stavbu– to pomůže odezírajícímu člověku rozpoznat smysl sdělení.

Všechny důležité informace k úkolu, jako jsou požadavky, termíny, data, adresy, doklady, formuláře, jména, umístění kanceláře, čísla dveří, patro, cizí slova, vždy písemně poznamenáme. Pokud jdeme někam spolu, během chůze je odezírání nepohodlné, je špatná viditelnost na ústa a hrozí riziko úrazu, protože nelze sledovat cestu a odezírat zároveň. Zastavíme a čelem se obrátíme k odezírajícímu člověku. Dáváme pozor, aby mu slunce nesvítilo do očí.

Chceme-li se zaměstnancem se sluchovým postižení mluvit, můžeme použít signál – rozsvítit a zhasnout světlo v místnosti.

Odezírání ve skupině

Umožníme odezírajícímu člověku zaujmout takové místo, aby pohodlně viděl na všechny ve skupině. Sedíme do kruhu, jen tak bude dotyčný na všechny vidět. Snažíme se přimět ostatní, aby vždy mluvila pouze jedna osoba.

Mluvčí hovoří směrem k odezírajícímu člověku, ostatní ho budou slyšet. Mluvčí během mluvení neotáčí hlavu. Odezírající člověk musí včas vědět, kdo budu mít ve skupině slovo. Kdo bude chtít mluvit, udělá předem viditelný signál. Pokud téma hovoru měníme, oznámíme to předem.

Využití pomůcek v pracovním procesu

Zaměstnavatel může proškolit personál organizace v oblasti zásad správné komunikace a učinit opatření v pracovním prostředí nebo pracovních postupech s ohledem na zaměstnance se sluchovým postižením (ať už stávajících nebo potenciálních).

Alternativní způsoby komunikace

Pro komunikaci se zaměstnancem se sluchovým postižením můžeme využít počítač – e-mail je vhodný pro zadání pracovních úkolů. K probrání pracovních záležitostí lze využít také skype chat. Pro sdělení důležitých informací lze zaslat SMS. Všechny tyto formy komunikace využívá například také moje šéfová ke komunikaci se mnou a naopak. Telefonní hovory nepoužíváme, máme alternativy.

Využití přepisu na pracovních poradách

Tuto formu příjmu informací lze využít na pracovních poradách u zaměstnavatele. § 1 odst. 2 zákona č. 384/2008 Sb. zmiňuje rovněž právo svobodně si zvolit z komunikačních systémů ten, který odpovídá potřebám jedince, a respektování této volby v maximální možné míře organizacemi a institucemi, aby měli lidé se sluchovým postižením „možnost rovnoprávného a účinného zapojení do všech oblastí života společnosti“.

Přepis v reálném čase není nadstandardem ke znakovému jazyku, nýbrž zákonem stanovená ona „možnost rovnoprávného a účinného zapojení do všech oblastí života společnosti“. Je prostředkem plnohodnotného zapojení. Přepis využívám u zaměstnavatele pro pracovní porady.

Kromě technických předpokladů, které přestavuje počítač, vyžaduje přepis písaře, jenž ovládá rychlé psaní a je seznámen se základními pravidly přepisu. Přepisovatel je mostem v komunikaci. Při simultánním přepisu sám nic nevysvětluje, nepřidává, neubírá, neúčastní se hovoru na poradě ani nesmí být zatahován do pracovního jednání kolegy. Požádat o objednávku simultánního přepisu mluvené řeči lze na webu www.eprepis.cz.

FM systém při školení

FM systém se hodí např. na školení u zaměstnavatele, kde mluví jeden lektor a člověk se sluchovým postižením může částečně využít sluch. FM systém je typ bezdrátového systému, který pomáhá lépe porozumět řeči v obtížných poslechových situacích. Efekt je stejný, jako kdyby mluvil řečník přímo v těsné blízkosti ucha – srozumitelnost na větší vzdálenost se díky tomu zvyšuje. Využít tuto pomůcku proto neodmítejme.

Osoba, která hovoří, nosí mikrofon s vysílačem. S využitím  radiových vln vysílá systém FM řeč (zvukové signály) k posluchači se sluchovým postižením, který nosí miniaturní FM přijímač. Vždy však slyší pouze osobu, která má momentálně vysílač.

Asistenční služba 02

Existuje také Asistenční služba 02. Operátoři fungují při hovoru jako zprostředkovatelé – vyřizují komunikaci a předávají sdělení. Fungují 24 hodin denně. Zaměstnavatel může použít číslo 800 142 142, řekne operátorovi požadavek a komu má převést mluvené slovo do písemné podoby (možnosti – e-mail, SMS, fax, ICQ).

Zaměstnanec se sluchovým postižením může využít kontakt na e-mailové adrese neslysici@o2.com nebo zaslat SMS na číslo 722 147 147. Operátor zavolá zaměstnavateli a sdělí mu ústně vzkaz od zaměstnance.

Zákaz diskriminace ve věcech práva na zaměstnání

Zákon č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací, vymezuje právo na rovné zacházení a zákaz diskriminace ve věcech práva na zaměstnání a přístupu k němu, přístupu k povolání, podnikání, pracovních poměrů včetně odměňování.

Osoba s postižením má právo v právních vztazích na rovné zacházení a na to, aby nebyla diskriminována. Přímou diskriminací z důvodu zdravotního postižení rozumí zákon takové jednání (a to včetně opomenutí), kdy se s osobou s postižením zachází méně příznivě, než se zachází s jinou osobou bez postižení ve srovnatelné situaci.

Za nepřímou diskriminaci označuje zákon jednání nebo opomenutí, kdy je na základě zdánlivě neutrálního ustanovení, kritéria nebo praxe osoba s postižením znevýhodněna oproti ostatním. Výslovně z důvodu zdravotního postižení je to také odmítnutí nebo opomenutí přijmout přiměřená opatření, aby měla osoba s postižením přístup k určitému zaměstnání, k výkonu pracovní činnosti nebo funkčnímu či jinému postupu v zaměstnání, aby se mohla zúčastnit odborného vzdělávání.

Příklad:

Je diskriminační, když se v inzerátech objeví, že se mají uchazeči hlásit předem a pouze telefonicky, a je to doprovázeno několika tučnými vykřičníky. To je odpírání přístupu k pracovnímu uplatnění.

Závěr

Zaměstnávání lidí se sluchovým postižením přináší pro zaměstnavatele jisté výhody. Zahrnujeme mezi ně možnost plnit povinný podíl zaměstnanců  se zdravotním postižením, možnost uplatnění slevy na dani z příjmu, získání stálých a motivovaných zaměstnanců, kteří se soustředí na práci. Neméně důležitý je i pozitivní dopad na image organizace.

Při neúspěšné komunikaci máme na paměti, že jde o důsledek sluchového postižení, nikoliv o důsledek chybějících mentálních či rozumových kvalit. Proto k takovému člověku přistupujeme se stejným respektem a ohledem na důstojnost jako k člověku bez postižení. Neprojevujeme netrpělivost, neomezujeme komunikaci, ale snažíme se najít cestu, jak se vzájemně lépe dorozumívat.

O autorce:

Mgr. Eva Liberdová je zaměstnankyní se sluchovým postižením.