HR Expert

Lidé se mnohdy po návratu z dovolené musí vyrovnávat s depresemi a stresem. Cítí se unavení a vyčerpaní, přestože se snažili poctivě relaxovat. Podle psychologů se náhlá změna režimu může negativně odrazit na produktivitě práce. Před nástupem do práce proto radí nechat si čas na „mentální hygienu“.

„Člověk by měl pečovat o svůj život, aby při návratu z dovolené neprožíval bolest. Je problém, když svůj běžný život vnímá jako příkoří,“ řekl ČTK psycholog Jiří Šípek. Připustil, že lidé se někdy „hroutí“ z „postdovolenkového“ stavu nebo po návratu z lázní. Tvrdí, že by opět potřebovali dovolenou a že se jim do ničeho nechce. Problém je však podle něj často v tom, že člověk „nemá svůj život ve vlastní režii“ a čeká, že se mu o něj někdo postará.

Přestože současné dovolené lidé dlouho plánují, nemusí se vydařit. „Člověk se zoufale těší celý rok a pak jej to nenaplní. Může to prožívat jako velké zklamání,“ uvedl Šípek. Upozornil zároveň, že lidé jsou v současné době příliš „zhýčkaní“. „Chtějí od života čím dál tím víc. Když se něco nevydaří, cítí se podvedení. Je to jakási krize hodnot,“ řekl. Šok po návratu může ale člověk zažívat i v případě, že se odpočinek povede. „Zklamat ho to může o to víc, čím je obvyklá každodennost upachtěnější,“ dodal.

Dovolenou někdy lidé vnímají také jako jakousi výzvu. Podle toho jak umí zorganizovat svůj volný čas se někdy hodnotí také jejich společenská prestiž. Soutěží tak v originalitě destinací a předhánějí se v zážitcích, které si z cest přivážejí. Výlety na chatu či chalupu, které byly v minulostí obvyklou dovolenkovou destinací, pak považují za poněkud fádní součást běžného života.

Značný vliv na to, jak si člověk zvyká na návrat do pracovního procesu, má temperament. Nejhůř jsou prý na tom flegmatici a melancholici, kterým adaptace na nové podmínky trvá nejdéle. Je to důsledek jejich preciznosti. Na dovolenou se chystají zpravidla velmi důkladně, dlouho ji plánují, dopředu vymýšlejí trasu a připravují program pobytu. Stejně dlouho jim pak trvá návrat. Cholerici a sangvinici zase snadno střídají druh činnosti a návrat do běžného života tolik neprožívají.

Podle odborníků je důležité, aby doba, po kterou se člověk rekreuje fyzicky i psychicky a snaží se zapomenout na starosti, byla dostatečná. „Je dobré, když má člověk šanci být flexibilní. Rozkouskování dovolené však nemusí být optimální řešení,“ míní Šípek. Podle jeho slov je týdenní cesta sice lepší než prodloužený víkend, ale na skutečný odpočinek je to málo času. Kvalitní odpočinek prý vyžaduje alespoň čtrnáctidenní nebo i třítýdenní odloučení od pracovních povinností. „Třetinu doby dovolené obvykle spolkne aklimatizace. Značnou část zabere také balení a příprava na návrat, jakož i starosti o to, co bude po dovolené následovat,“ řekl psycholog.

Zkomplikovat návrat do každodenní rutiny může zdravotní stav, ale také situace v rodině nebo stav domácnosti. „Lidi obvykle čeká nevyvětraný byt, zvadlé květiny a hora prádla. Ráno však musí do práce. Je vhodné vytvořit si takzvanou nárazníkovou plochu. Jakási mentální hygiena je vhodná při všech významnějších životních změnách,“ míní Šípek. Podle něho by člověk měl mít „relaxační mezeru“ před nástupem do zaměstnání také po velkých oslavách, svatbě nebo duševních otřesech.

Návrat do práce pak prý nemusí být problematický, pokud je člověk se svým zaměstnáním spokojen. „Když nemá obavy a úzkost, co ho tam zase čeká, může se i těšit,“ uvedl psycholog. Podle něj hodně záleží na subjektivních pocitech každého jednotlivce i jeho postavení v zaměstnání. Psychologové však těžko mohou pomoci lidem, kterým práce nepřináší uspokojení a radost, dodal.

Pokud „podovolenkový splín“ nepomíjí a adaptace trvá příliš dlouho, člověk by se měl zamyslet nad důvody tohoto stavu, radí psychologové. Příčina by mohla být v nespokojenosti s vykonávanou prací nebo jde o „chronické“ problémy, které mají hlubší kořeny. Na dovolené má jen více času na to, aby si uvědomil nesnesitelnost rutiny v zaměstnání.

Obavy jsou však podle Šípka mnohdy nadnesené. „Je to tak trochu módní záležitost. Člověk se naučil vzdýchat a nadávat. Problémy hledá všude, kde je může najít,“ uvedl. Upozornil, že je také patrný jakýsi trend označovat kdeco psychiatrickými termíny. „Život se patologizuje, vymýšlí se spousta psychopatologických termínů a život je pak plný nálepek,“ řekl. Zatímco o „postdovolenkové radosti“ se nemluví, syndromy nebo deprese se neustále rozebírají. „Radost přitom může mít daleko pozitivnější hodnotu než postdovolenkový šok,“ zdůraznil.