HR Expert

Žena nastoupila do firmy v roce 2001 a podepsala smlouvu, podle níž měla pracovat jako operátorka v třísměnném provozu nově založeného call centra v Brně. Po pěti letech se firma rozhodla šetřit a na noční směny najala pouze brigádníky. To, že se žena nechtěla rozhodnutí podřídit a nechodila na denní směny, označil zaměstnavatel za hrubé porušení pracovní kázně a propustil ji.
Výpověď potvrdil Krajský soud v Brně, podle kterého mají zaměstnavatelé právo měnit pracovní dobu bez souhlasu zaměstnanců. Žena se ale obrátila na Nejvyšší soud, který byl jiného názoru. Soudci nezpochybnili to, že zaměstnavatelé mají právo rozvrhnout týdenní pracovní dobu tím, že stanoví její začátek a konec, rozvrh směn, pracovní režim a nepřetržitý odpočinek mezi směnami. To, co je ve smlouvě, ale firma nesmí měnit, uvedl server.
"Nelze jednostranně měnit dohodnuté podmínky o pracovní době sjednané mezi stranami v pracovní smlouvě - takováto změna by byla možná pouze na základě dohody účastníků o změně sjednaných pracovních podmínek," stojí v rozhodnutí Nejvyššího soudu podle Aktuálně.cz.
Žena prý byla oprávněna požadovat po zaměstnavateli, aby dodržoval smlouvu a umožnil jí práci na tři směny. "Měla právo odmítnout výkon práce ve dvousměnném provozu, který v souladu s její pracovní smlouvou nebyl. Proto také nemohlo dojít k porušení pracovní kázně a nebyl dán důvod k rozvázání pracovního poměru," rozhodli soudci.