HR Expert

Právní věta

Nárok zaměstnance na náhradu mzdy při neplatném rozvázání pracovního poměru vzniká nejdříve ode dne následujícího po dni, kdy měl podle neplatného rozvázání pracovního poměru pracovní poměr účastníků skončit, a to za předpokladu, že zaměstnanec oznámil zaměstnavateli, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával, a že žalobou napadl platnost rozvázání pracovního poměru. Nárok na náhradu mzdy při neplatném rozvázání pracovního poměru lze úspěšně uplatnit, jakmile nastala jeho splatnost a zaměstnavatel se dostal do prodlení s jeho uspokojením. Z hlediska promlčení tohoto nároku je nerozhodné, zda v té době již bylo v řízení u soudu rozhodnuto o neplatnosti rozvázání pracovního poměru.
(z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2008, sp. zn. 21 Cdo 4914/2007)

Předmět sporu

• výše náhrady mzdy, k jejímuž zaplacení byl zaměstnavatel povinen v důsledku prohraného soudního sporu o platnost výpovědi z pracovního poměru
• kdy začíná u náhrady mzdy ve výši průměrného výdělku za jednotlivé měsíce příslušného období (tedy od okamžiku, kdy zaměstnanec oznámil zaměstnavateli, že trvá na dalším zaměstnávání, až do doby, kdy mu zaměstnavatel umožnil pokračovat v práci nebo kdy došlo k platnému skončení pracovního poměru) běžet promlčecí doba pro její uplatnění

Právní úprava

• § 69 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů – právo zaměstnance na náhradu mzdy při neplatném rozvázání pracovního poměru
• § 101 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů – obecná promlčecí doba

Argumenty zaměstnavatele

• splatnost náhrady mzdy v důsledku neplatného rozvázání pracovního poměru nastává v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, za který přísluší
• oproti části této náhrady mzdy je namístě námitka promlčení, protože žalobu na její zaplacení podal zaměstnanec u soudu více než 5 let od okamžiku, kdy mu na náhradu začalo vznikat právo

Argumenty zaměstnance

• námitka promlčení není opodstatněná
• jak ostatně dovodil soud 1. stupně, promlčecí doba k nároku na náhradu mzdy začíná běžet teprve datem právní moci rozsudku soudu, kterým byla vyslovena neplatnost rozvázání pracovního poměru

Z odůvodnění rozhodnutí soudu

• na zmíněnou náhradu mzdy dopadá obecná promlčecí doba tři roky, která běží ode dne, kdy mohlo být právo vykonáno poprvé (v současné době je tomu dle ustanovení § 101 občanského zákoníku, dle právní úpravy účinné do 31. 12. 2006 stejné pravidlo obsahovala ustanovení § 262 a 263 tehdejšího zákoníku práce)
• nárok na náhradu mzdy vznikl zaměstnanci dnem následujícím po dni, ke kterému došlo k neplatnému rozvázání jeho pracovního poměru; jakmile nastala splatnost této náhrady a zaměstnavatel se dostal do prodlení s jeho uspokojením, začala běžet promlčecí doba
• správně dovodil odvolací soud, že z hlediska běhu promlčecí doby je nerozhodné, že řízení o vyslovení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru nebylo ještě pravomocně ukončeno; na tomto závěru nemění nic ani skutečnost, že nárok na náhradu mzdy při neplatném rozvázání pracovního poměru nelze přiznat dříve, dokud není pravomocným soudním rozhodnutím určeno, že právní úkon, jímž měl být pracovní poměr rozvázán, je neplatný
• pokud tedy zaměstnanec podal žalobu na zaplacení náhrady mzdy (některých jejích částí za jednotlivé kalendářní měsíce) až po uplynutí tří let od její splatnosti a zaměstnavatel přednesl námitku promlčení, nelze zaměstnanci náhradu za tuto dobu přiznat.