Pracovní řád blíže upravuje konkrétní pracovněprávní vztahy u zaměstnavatele v sou¬ladu s právními předpisy. Je vhodné v něm blíže vymezit zejména pravomoci a kompetence příslušných vedoucích zaměstnanců, postup při rozhodování o dovolené, při uvolňování zaměstnanců při překážkách v práci, kdo může dát zaměstnanci pokyn, aby se podrobil vyšetření, zda není pod vlivem alkoholu či jiných omamných látek atd. Povinnost vydat pracovní řád mají jen zaměstnavatelé uvedení v § 303 odst. 1 zákoníku práce. Jde především o zaměstnance pracující ve státní správě a v územních samosprávných celcích. Pokud u zaměstnavatele působí odborová organizace, může být pracovní řád vydán a měněn jen s předchozím souhlasem odborové organizace, jinak je neplatný a zaměstnanci nejsou povinni jej dodržovat.

Vzor textu vnitřního předpisu zaměstnavatele (části obsahu pracovního řádu nabo obsahu samostatného vnitřního předpisu) ve věci provádění kontrol zaměstnavatelem nad dodržováním režimu dočasně práce neschopného zaměstnance-pojištěnce v době prvních 14 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti

Vydáním spisového řádu zaměstnavatelé sledují zavedení elementárního pořádku v doručovaných a odesílaných písemnostech. Žádný právní předpis neukládá zaměstnavatelům vydat spisový řád. jde o interní směrnici, která z pracovněprávního hlediska vyplývá z obecné pravomoci zaměstnavatele, resp. jeho vedoucích zaměstnanců řídit a ukládat svým zaměstnancům pracovní úkoly, řídit a kontrolovat jejich práci.

Odpovědnost za škodu na odložených věcech je zvláštní odpovědností zaměstnavatele. Nezbytným předpokladem odpovědnosti za škodu na odložených věcech je, že k odložení došlo při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním u zaměstnavatele, s nímž je zaměstnanec v pracovněprávním vztahu. Druhým předpokladem této odpovědnosti je, aby k odložení věci došlo na místě k tomu určeném nebo obvyklém. Z hlediska rozsahu odpovědnosti zaměstnavatele rozlišuje zákoník práce výši odpovědnosti za věci, které zaměstnanec obvykle do práce nosí, a věci, které obvykle do práce nenosí. U věcí, které zaměstnanci obvykle do práce nenosí, rozlišuje dále, zda tyto věci zaměstnavatel převzal, či nepřevzal do zvláštní úschovy. Rozsah odpovědnosti za škodu je rozdílný u škody, kde není rozsah škody limitován, a u jiných než obvyklých věcí, kde zaměstnavatel zásadně odpovídá jen do limitu 10 000 Kč. Tento limit u jiných než obvyklých věcí neplatí tehdy, jestliže je zaměstnavatel převzal do zvláštní úschovy. Způsob ukládání svršků a dalších osobních věcí může zaměstnavatel vymezit ve vnitřní směrnicí. Rovněž může stanovit pravidla o převzetí věcí zaměstnanců do úschovy podle občanského zákoníku.

Pokud zaměstnavatel svěří zaměstnanci k výkonu jeho práce mobilní telefon, popřípadě přenosný počítač (notebook) či jiné obdobné zařízení, je třeba toto posuzovat jako svěření pracovního prostředku na základě písemného potvrzení podle § 255 zákoníku práce. Pokud zaměstnavatel používá se souhlasem zaměstnavatele při práci svůj vlastní mobilní telefon nebo notebook, postupuje se podle § 190 zákoníku práce.

Vysílání zaměstnanců na pracovní cesty se řídí § 42 zákoníku práce. Náhrada výdajů poskytovaných zaměstnanci v souvislosti s výkonem práce je pak upravena v § 151 až 187 zákoníku práce.

Pracovní řád blíže upravuje konkrétní pracovněprávní vztahy u zaměstnavatele v souladu s právními předpisy. Je vhodné v něm blíže vymezit zejména pravomoci a kompetence příslušných vedoucích zaměstnanců, postup při rozhodování o dovolené, při uvolňování zaměstnanců při překážkách v práci, kdo může dát zaměstnanci pokyn, aby se podrobil vyšetření, zda není pod vlivem alkoholu či jiných omamných látek atd. Povinnost vydat pracovní řád mají jen zaměstnavatelé uvedení v § 303 odst. 1 zákoníku práce. Jde především o zaměstnance pracující ve státní správě a v územních samosprávných celcích. Pokud u zaměstnavatele působí odborová organizace, může být pracovní řád vydán a měněn jen s předchozím souhlasem odborové organizace, jinak je neplatný a zaměstnanci nejsou povinni jej dodržovat.