Přijmout pětatřicátníka, absolventa, maminku po rodičovské dovolené nebo šedesátníka? První varianta je sázka na jistotu. Riziko chyby je minimální. Přesto zkušení personalisté rádi přijmou „zelenáče“ či zkušeného matadora. I když trošku riskují. Proč?
Důvodů je hned několik. Firma ušetří, získá nové myšlení (u absolventa) nebo potřebné zkušenosti (u šedesátníka) nebo loajálního zaměstnance plného energie (u maminky po rodičovské dovolené). Z těchto důvodů stojí zato jít do rizika, i když to nemusí vždycky vyjít. Kvalitní výběrové řízení však riziko chyby snižuje.
Muži ve věku 30 až 40 let mají na trhu práce pochopitelně nejlepší pozici. Mají již potřebné pracovní návyky a zkušenosti. Přitom mají potřebný elán a chuť. Mají však taky vyšší finanční nároky a někdy se hůře přizpůsobují práci v týmu a podřizují autoritě.
V některých případech se proto může firmě vyplatit dávat šanci mladým lidem, kteří jsou ze školy zvyklí pracovat v kolektivu a přináší nové myšlení. Nebo šedesátníkům, kteří si práce váží a svými zkušenostmi mohou zlepšovat mezilidské vztahy. Kariéra u nich již není na prvním místě. Dát šanci maminkám po rodičovské dovolené je rovněž investicí do budoucna. Firma získává loajálního a horlivého zaměstnance. Všichni tito zaměstnanci budou mít i nižší finanční nároky.
Personální politika není jednoduchá. Ne vždy se podaří vybrat ideálního zaměstnance. To však neznamená, že budeme vždy hrát na „jistotu“. Zkušení personalisté umí zdravě riskovat a dokáží objevovat nové talenty.
| < Novější | Starší > |
|---|



Modrá
Zelená
Šedá
Červená



