HR Expert

Ano, možná byl lehce omámený alkoholem, nepůsobil zrovna důvěryhodným dojmem a hlas měl křaplavý, ale nikam nespěchal, smál se a oči mu jen zářily. A do té ponuré atmosféry tramvaje pronesl náhle větu: „Lidi, pojďme si zazpívat!"

Asi tušíte, jaká byla reakce. Vlastně žádná. Já se lehce pousmál a kdybych věděl, co budeme zpívat, možná bych nějakou tu melodii ze sebe i vyloudil. Onen mladý muž se po prvním neúspěchu obrátil na ještě mladšího muže - snad šest sedm let mu bylo - a vyzval ho, ať nějakou prostě nahodí. Klučina se zastyděl. Pec nakonec nespadla, pes oves nepřeskočil. Na další zastávce téměř všichni vystoupili a zpívat si tak mohl mladík leda sám. A věřím, že to udělal.

Proč to píšu? Řada z Vás se už těší z probíhající dovolené nebo teprve na dovolenou. Někde jsem četl, že z hlediska duševní hygieny je týden dovolené strašně málo, že si člověk ani nezvykne na klidový režim a už aby myslel zase na ten pracovní. Možná právě proto zákoník práce vychází z pravidla, že pokud zaměstnavatel určuje zaměstnanci dovolenou v několika částech, musí alespoň jedna taková část činit nejméně 2 týdny vcelku. S dovětkem ale - pokud se zaměstnanec nedohodne se zaměstnavatelem na jiné délce čerpané dovolené. Což bývá poměrně často.

Ať už je to, jak chce, tu dovolenou si užijte. Abyste měli první pracovní ráno po jejím skončení důvod ke zpěvu. A nemusí to být nutně v tramvaji.