Ocelárna hned vedle středověkého hradu. Železnice procházející hřbitovem. V průvodci psali jen o tom prvním a doporučovali takový pohled všem milovníkům absurdit.
Absurdní je to, co nedává smysl, co prostě „neladí". Napadne Vás jistě, že v právních předpisech je takových absurdit spousta. Některé se z takového označení „vyviní" a najdou si svůj význam, jiné nikoli. Takovou je například věta za středníkem v ustanovení § 54 písm. a) zákoníku práce. Tento paragraf činí výjimky z tzv. zákazu výpovědi a zjednodušeně řečeno též stanoví, že pokud má být zaměstnanci dána výpověď z pracovního poměru pro zrušení nebo přemístění zaměstnavatele či jeho části, není tomu překážkou fakt, že je zaměstnanec nemocen, zaměstnankyně těhotná nebo že čerpají mateřskou (rodičovskou) dovolenou.
Potud je to pochopitelné. Následuje nicméně věta, že výše popsaná výjimka neplatí „v případě organizačních změn uvedených v § 52 písm. b), jestliže se zaměstnavatel přemísťuje v mezích místa (míst) výkonu práce, ve kterých má být práce podle pracovní smlouvy vykonávána". Zjevný nesmysl, absurdita. Pokud by totiž zaměstnavatel měl i nadále možnost přidělovat zaměstnanci práci ve sjednaném místě výkonu práce, pak by mu ani nemohl dát výpověď a o zákazu výpovědi (potažmo výjimce z něho) tak nemůže být řeč.
Cestou k té ocelárně u hradu, resp. k tomu hradu, co vedle něho postavili ocelárnu, jsme jeli přes zaprášený železobetonový most. Samá rezavá trubka. Ale na jeho zábradlí - světe, div se - truhlíky s kvetoucími muškáty. Další absurdita? Třeba ne, třeba náznak, že někdy v budoucnu ty obrazy dostanou zase punc přirozenosti.
| < Novější | Starší > |
|---|



Modrá
Zelená
Šedá
Červená



